2020_09

世界が眠りにつくまで、

Until the world falls asleep,

Až do usnutí světa,

30.09.2020

つい大きな塊に惑わされてしまう。その影にわたしの知らない小さなことがらたちが数えきれないほど隠れていることを、忘れたくない。

—

I’m confused by a big chunk. I don’t want to forget that there are countless small things that I don’t know about in the shadows.

—

Jsem zmatená velkým kusem. Nechci zapomenout, že ve stínech je nespočet drobností, o kterých nevím.

29.09.2020

あらゆるものを許したい。

—

I want to forgive everything.

—

Chci všechno odpustit.

28.09.2020

仮にも産まれて育った場所、に対する違和感が拭えずにいた頃のことを思い出す。その違和感も含めて、ここは昔と何も変わらない。単なる事実だけが、毎日すこしずつ、あらゆる形で積もっていくだけだ。その単調さが厭になる日も、その単調さに救われる日もある。それでいい。わたしにとってのふるさとは、そういうもの。

—

I remember the time when I couldn’t wipe out the sense of incongruity to the place where I was born and raised. Including the sense of incongruity, nothing has changed here. Only facts accumulate in every form, little by little every day. There are days when the monotony becomes disgusting, and there are days when the monotony saves me. But that’s fine. Because that’s what my hometown is for me.

—

Vzpomínám si na dobu, kdy jsem nemohla vymazat pocit nesouladu s místem, kde jsem se narodila a vyrostla. Včetně pocitu nesouladu se zde nic nezměnilo. Pouze fakta se hromadí v každé formě, kousek po kousku každý den. Jsou dny, kdy se monotónnost stává nechutnou, a jsou dny, kdy mě monotónnost zachrání. Ale to je tak fajn. Protože pro mě je to moje rodné město.

27.09.2020

衝動的に髪を切る。わたしから切り離されて水盤に散らばる髪の毛を見つめて、最適解はいまだに見つからないな、と思った。

—

I cut my hair impulsively. I looked at the hair that was separated from me and scattered on the sink, then I thought that I couldn’t find the optimal solution yet.

—

Impulzivně jsem si stříhala vlasy. Podívala jsem se na vlasy, které byly od sebe odděleny a rozptýleny na umyvadle, pak jsem si myslela, že zatím nemohu najít optimální řešení.

26.09.2020

一日の終わりに外へ出たら、花火がつぎつぎに空へ上がっていた。あまりにも突然の出来事と、人為が織り成す計算されたうつくしさに、「嘘」とか「幻」という単語たちが、光とともに頭上へ浮かんでは消えていく。祈りに似た気持ちを抱えて、わたしはそれらを見上げることしかできなかった。ほんとうに、きれいだった。

—

When I went outside at the end of the day, fireworks were rising one after another into the sky. The words “lie” and “phantom” float overhead with the light and disappear in the sudden events and the calculated beauty that human beings weave. With feelings similar to prayer, I could only look up at them. It was really beautiful.

—

Když jsem na konci dne vyšla ven, jeden po druhém stoupal k obloze ohňostroj. Slova „lež“ a „přízrak“ se vznášejí nad světlem a mizí v náhlých událostech a vypočítané kráse, kterou lidé tkají. S pocity podobnými modlitbě jsem na ně mohla jen vzhlížet. Bylo to opravdu krásné.

25.09.2020

何かをあきらめて、何かに挫折して。大きく何かを失ったように見えて、実際には確実に大きな何かを得て進んでいくひとたちの本質を静かに見守るまなざしを、持ち続けていたいな。

—

To give up something, To be defeated by something. They seem to have lost something big, but in reality they are sure to get something big and move on. I want to keep a look that quietly watches over their essence.

—

Vzdát se něčeho, být něčím poražen. Zdá se, že ztratili něco velkého, ale ve skutečnosti si určitě něco velkého vezmou a jdou dál. Chci si ponechat pohled, který tiše dohlíží na jejich podstatu.

24.09.2020

わたしは、わたしが選んだものでできている。

—

I am made of what I choose.

—

Jsem postaven z toho, co si vyberu.

23.09.2020

星屑を集めてきて、さらに粉々になるまで砕いたようなきらきらの塵を、足の爪とまぶたの上に乗せる。これで、夜が来てもこわくない。

—

I collected the stardust and put the glittering dust that looked like it was crushed to pieces on my toenails and eyelids. Now I’m not afraid of the night coming.

—

Sbírala jsem hvězdný prach a dala jsem si třpytivý prach, který vypadal, jako by byl rozdrcen na kousky, na své nehty a víčka. Teď se nebojím, že přijde noc.

22.09.2020

蜘蛛が蝶を食べるのを眺めた。蝶を食べた蜘蛛を食べたら、どんな味がするのだろう。

—

I watched the spider eat butterflies. What does it taste like to eat a spider that eats butterflies?

—

Sledovala jsem, jak pavouk jí motýly. Jak chutná jíst pavouka, který jí motýly?

21.09.2020

無限にあるように見える可能性と選択肢は、実際ほとんどが虚構に過ぎないのだと思う。いつでも、自分に必要なほうを選びとらなければならない。

—

The possibilities and options seem endless, but I think most of them are actually just fiction. I always have to choose the one I need.

—

Potenciály a možnosti se zdají nekonečné, ale myslím, že většina z nich je vlastně jen fikce. Vždycky si musím vybrat ten, který potřebuji.

20.09.2020

居なかったはずの場所、過ごさなかったはずの時間、出会わなかったはずの人々、送らなかったはずの人生。ここではないどこか。

—

The place where I am not, the time I don’t spend, the people I don’t meet, the life I don’t live. About somewhere where not here.

—

Místo, kde nejsem. Čas, který netrávím. Lidé, které nepotkávám. Život, který nežiji. O někde, kde ne tady.

19.09.2020

海へ行き、砂浜で白いすべすべの貝殻をひとつ拾って、夏を埋葬する。久しぶりに酩酊するほどお酒を飲んで、たのしかった。

—

I went to the sea and picked up a white smooth shell on the beach. Then I buried the summer. It was fun to drink so much that I was drunk after a long time.

—

Šla jsem k moři a vzala si na pláži bílou hladkou skořápku. Pak jsem zahrabala léto. Bylo zábavné pít tolik, že jsem byla po dlouhé době opilá.

18.09.2020

雨と風が、記憶の中に生きる人たちの面影を運んできた。九月だ。

—

Rain and wind have brought to me the vestiges of those living in my memory. It’s September.

—

Déšť a vítr mi přinesly pozůstatky těch, kteří žijou v mé paměti. Je září.

17.09.2020

充電が切れた日。

—

The day when the battery has run out.

—

Den, kdy se vybila baterie.

16.09.2020

見たくないと思うものから目を逸らし、聞きたくないと思うものには耳をふさいで生きている。その弱さによって保たれた笑顔を見て、きっとみんな、わたしのことを強いひとだと勘違いするのだと思う。

—

I look away from what I don’t want to see and cover my ears to what I don’t want to hear. So when people see my smile kept by that weakness, I’m sure everyone will mistake me for being a strong person.

—

Odvrátím pohled od toho, co nechci vidět, a zakrývám si uši před tím, co nechci slyšet. Teda když lidé vidí můj úsměv udržovaný touto slabostí, jsem si jistá, že si mě každý pomýlí s tím, že jsem silná člověk.

15.09.2020

「どこかで、赤ちゃんの泣き声が聞こえた。子どもではなくて、赤ちゃんの泣き声だった。」

—

“Somewhere I heard a baby crying. It was a baby’s cry, not a child.”

—

“Někde jsem slyšela pláč miminka. Byl to pláč miminka, ne dítěte.”

14.09.2020

わたしが知りたいと思うことなど何もかも、すでにほかの誰かが知っている。なにかを知れば知るほど、すべては繋がっていて、垣根なんかないのだということを、また知る。そうしてわたしは怖気づく。これならいっそ、何も知らないほうが幸せだったと途方に暮れる。辞め方を教えてくれる誰かが現れるまできっと、毎日が、その繰り返し。

—

Someone else already knows everything I want to know. The more I know something, the more I know that they are all connected and there are no barriers to them. Then I get scared. I really don’t know what to do. If I didn’t know anything, I would have been happy. But I’m sure I’ll repeat it every day until someone tells me how to quit.

—

Někdo jiný už ví všechno, co chci vědět. Čím víc něco vím, tím víc vím, že jsou všichni propojeni a neexistují pro ně žádné překážky. Pak se bojím. Opravdu nevím, co mám dělat. Jestli nic jsem nevěděla, byla jsem šťastná. Ale jsem si jistá, že to budu opakovat každý den, dokud mi někdo neřekne, jak přestat.

13.09.2020

掌に収まる大きさの、満月を模した手鏡を買った。この中に落ちてしまわないよう気をつけないと。

—

I bought a hand mirror that fits in my palm and imitates the full moon. I have to be careful not to fall into this.

—

Koupila jsem si zrcadlo, které se mi vejde do dlaně a napodobuje úplněk. Musím dávat pozor, abych do toho nespadla.

12.09.2020

記憶にあるかぎり、生まれて初めて無花果をたべる。花を噛み砕くことの楽しさを知ってしまった。

—

As far as I can remember, I ate figs for the first time in my life. I have learned the pleasure of chewing flowers.

—

Pokud si dobře pamatuji, jedla jsem fíky poprvé v životě. Naučila jsem se potěšení žvýkat květiny.

11.09.2020

眠る前に泣いて、自分の涙で溺れてしまいそうになる。

—

I cried before I fell asleep, and I almost drowned in my tears.

—

Než jsem usnula, rozplakala jsem se a téměř jsem se utopila v slzách.

10.09.2020

樹齢千二百年になるという、大木を見上げる。複雑に絡み合い天へと伸びる枝を目で追って、この木のみぞ知るこれまでとこれからの月日にぼんやりと思いを馳せた。

—

I looked up at a 1,200-year-old tree. Then, I followed with one’s eyes the branches that were intricately intertwined and extended to the sky, and vaguely thought about the past and future days that only this tree knows.

—

Vzhlédla jsem k 1200 let starému stromu. Potom jsem svýma očima sledovala větve, které byly složitě propletené a rozšířené k obloze, a neurčitě jsem myslela na minulé a budoucí dny, které zná jen tento strom.

09.09.2020

風邪をひいたときに見る夢、を、そのまま文章にして繋げていったら、やがてこうなるだろうという本を読んだ。まるで夢の持つ支離滅裂さに対する許しそのもののようで、とてもよかった。

—

I read a book that says that if I connect the dreams I have when I catch a cold as they are, it will be like this. It was like a forgiveness for the incoherence of a dream, and it was very good.

—

Přečetla jsem si knihu, která říká, že když spojím sny, které mám, když jsem nachlazen tak, jak jsou, bude to takhle. Bylo to jako odpuštění za nesoudržnost snu a bylo to velmi dobré.

08.09.2020

生前どんなに悪人であったとしても、人は没後、不在であるというそれだけで、遺された人びとから多かれ少なかれ愛されなければならない、という暗黙の了解を、すこしつまらなく思う。もしわたしが死んだあとに、わたしのことをひどく憎む誰かが大きな熱量でもってこき下ろしてくれたら、わたしは向こう側からそれを見て、たのしくて、きっと声をあげて笑ってしまうだろうな。

—

A person after death must be somewhat loved by the rest, no matter how wicked it was in its life, simply because it is no longer here. I feel that such tacit understanding is a little boring. If, after I died, someone who hated me so much blamed me with great enthusiasm, I would see it from the other side. Then I would be pleasant it, and surely laugh.

—

Člověk po smrti musí být zbytkem do jisté míry milován, bez ohledu na to, jak špatné bylo ve svém životě, jednoduše proto, že už tu není. Mám pocit, že takové tiché porozumění je trochu nudné. Jestli by mě po smrti někdo, kdo mě tolik nenávidělo, obviňovalo s velkým nadšením, viděla bych to z druhé strany. Pak budu si užít tom a možná se zasmám.

07.09.2020

機械は、使わないでいると傷んでしまうと聞いたことがある。家も同じように、人が住んでいるほうが長持ちするらしい。きっと、人間もおなじだと思う。必要なのは、新しい空気を通しつづけること。深く長く息を吸って、それよりも深く長く吐いて。頭の奥が甘く痺れて、身体の輪郭がぼやけて、世界に溶け出して境界を失ってゆくまで。

—

I have heard that machines can be damaged if they are not used. Similarly, a house seems to last longer if people continue to live. I guess humans are the same too. In all, what is needed is to keep fresh air flowing. So I inhale deeply and long, and exhale deeper and longer. The inner part of my head is sweetly numb, the outline of my body is blurred, and until it melts into the world and loses its boundaries.

—

Slyšela jsem, že stroje se mohou poškodit, pokud se nepoužívají. Podobně se zdá, že dům vydrží déle, pokud lidé budou dál žít. Myslím, že i lidé jsou to stejní. Celkově je třeba udržovat proud čerstvého vzduchu. Proto vdechuji hluboce a dlouho, pak vydechuji hlouběji a déle. Vnitřní část mé hlavy je sladce otupělá, obrysy mého těla jsou rozmazané a dokud se nerozplyne do světa a neztratí své hranice.

06.09.2020

大人たちが喧嘩しているのを見ると、かなしくて泣いてしまう。わたしは自分がまだ子供だということを知っていて、それをときどきすこし嫌だなと思ったりもするけれど、あんなふうに素直でいられなくなるなら、大人にはならなくていいや。

—

When I see adults fighting, I cry because I’m sad. I know I’m still a child, and sometimes I find it a little disgusting. But if I’m as stubborn as they are, I don’t want to be an adult.

—

Když vidím bojovat dospělé, já plakám protože jsem smutná. Vím, že jsem ještě dítě, a někdy mi to připadá trochu nechutné. Ale jestli budu být nepoddajná jako oni, nechci být dospělá.

05.09.2020

鏡を纏って生きることが上手くなった。ここのところのわたしは、つるつるとした壁に守られている。

—

I’ve become better at living in the mirror. These days I’m protected by a slippery wall.

—

Život v zrcadle se mi zlepšil. V poslední době jsem chráněn kluzkou zdí.

04.09.2020

答えの見つからないような問題しか、もうそもそも解く気にならないのかもしれない。

—

Maybe I already only want to solve those problems that I can’t find the answer to.

—

Možná už bych chtěla vyřešit pouze ty problémy, na které nemohu najít odpověď.

03.09.2020

誰かの記憶に甘く漂う、残り香のようなひとになりたいな。

—

I wanna be a person who feels like a lingering scent that drifts sweetly in someone’s memory.

—

Chci být člověkem, která se cítí jako přetrvávající vůně, která sladce unáší v něčí paměti.

02.09.2020

「取扱説明書を読むのがきらいなひと」のことを、たぶんわたしはこの先もずっと好きなのだと思う。

—

Maybe I like “person who don’t like to read instruction manuals” for the rest of my life.

—

Možná se mi po zbytek života líbí „člověk, který nerad(a) čte návod k použití“.

01.09.2020

月の横でひときわ眩しく光る星が金星だということを、わたしはいつも人から言われて思い出す。

—

I always remember that when someone told me, the star that shines brightly next to the moon is Venus.

—

Vždy si připomínám, že když mi to někdo řekl, hvězda, která jasně září vedle měsíce, je Venuše.