世界が眠りにつくまで、

Until the world falls asleep,

Až do usnutí světa,

 

19.10.2020

寒空の下、一面に咲く黄色い花の名前はなんというのか考えながら、声が枯れるまで叫んだ。

I screamed until my voice died, wondering what the name of the yellow flower that bloomed all over under the cold sky was.

Křičela jsem, dokud můj hlas nezemřel, a přemýšlela, jak se jmenuje žlutý květ, který rozkvetl pod studenou oblohou.

 

18.10.2020

この世界には「二度と戻らない瞬間」しか存在していなくて、どれを選んでなにを残すか迷っている間に、わたしはそれらをいつだって取り零してしまう。

There are only “moments that never return” in this world, and while I’m wondering which one to choose and what to leave, I always let them escape.

Na tomto světě existují pouze okamžiky, které se nikdy nevrátí“, a když přemýšlím, který z nich si vybrat a co opustit, vždy je nechám uniknout.

 

17.10.2020

夢の中でも日記を書いていた。

I was writing a diary in my dreams.

Psala jsem si ve snech deník.

 

16.10.2020

うつくしい洋服を、いくつか買った。ほかの誰かが築き上げてきた歴史にそのまま袖を通しているようで、気分が良い。

I bought some beautiful clothes. It feels good to be in the sleeves of the history that someone else has built up.

Koupila jsem nějaké krásné oblečení. Je to dobrý pocit být v rukávech historie, kterou si vybudoval někdo jiný.

 

15.10.2020

すこし前に気がついたこと、に、ずっと思考を支配されている。

What I noticed a while ago dominates my thinking these days.

To, co jsem si před chvílí všimla, dnes v mém myšlení dominuje.

 

14.10.2020

神様に会いに行った。息が上がるほどの急勾配に汗をかいたけれど、風はつめたくて、空気に触れた肌が痛かった。

I went to see God. I sweated on a steep slope that made me breathe, but the wind was cold and my skin that touches the air hurt.

Šla jsem se podívat na Boha. Potila jsem se na strmém svahu, při kterém se mi dýchalo, ale vítr byl studený a moje kůže, která se dotýkala vzduchu, bolela.

 

13.10.2020

観客がいなければ、道化師はその存在意義を失ってしまう。

Without an audience, clowns lose their raison d’etre.

Bez publika ztratí klaun důvod své existence.

 

12.10.2020

時が過ぎる音が聞こえる。

I hear the sound of time passing.

Slyším zvuk plynutí času.

 

11.10.2020

「なにもしない」という選択が、ただしかったと思える日が、いつか来るといいな。

I hope there will come a day when the choice to “do nothing” seems to be correct.

Doufám, že přijde den, kdy se volba nedělat nic jeví jako správná.

 

10.10.2020

相手が女性だというそれだけで、わたしは何でも許してしまう。

Just because shes a woman, I forgive her all.

Jen proto, že je žena, odpouštím jí všechno.

 

09.10.2020

けものが怖いから、小さい鈴をいくつか身につけて歩くことにした。すこし強くなった気がして、うれしいな。

I’m afraid of the beast, so I decided to walk with some small bells. I’m glad I feel a little stronger than before.

Bojím se toho zvířete, tak jsem se rozhodla chodit s malými zvonky. Jsem ráda, že se cítím o něco silnější než dříve.

 

08.10.2020

今までもこれからもずっとそうであるように、10年前の自分と話している。

As I’ve and will continue to do that, but I’m talking to myself who was ten years ago.

Jak jsem to dělala a budu dělat, ale mluvím sama pro sebe, kdo byla před deseti lety.

 

07.10.2020

防波堤を壊さんばかりの荒波を避けるようにして、小さい黒い鳥がわたしの横を鋭く飛んでいった。灰色の空の下、冷たい風がそれらを全部攫っていってしまう。冬がきた、と思った。

A small black bird flew sharply beside me, avoiding the rough seas that like break the breakwater. Under the gray sky, the cold wind steals them all from me. I thought winter had come.

Vedle mě prudce poletoval malý černý pták, který se vyhýbal rozbouřenému moři, které jako by rozbíjelo vlnolam. Pod šedou oblohou mi je všechny studený vítr krade. Myslela jsem, že přišla zima.

 

06.10.2020

いつも口ずさんでいる曲の歌詞、「手」を「目」と絶対にまちがえてしまう。

Even though the lyrics of the song I always hum, I absolutely mistake “hand” for “eye”.

I když text písně vždy hučím, absolutně si mýlím ruku s okem.

 

05.10.2020

野良猫に、首輪をつけて飼おうと思ってはいけない。

Don’t think about keeping a stray cat with a collar.

Nemysli na to, že budete divokou kočku chovat s obojkem.

 

04.10.2020

もうこれ以上、なにも壊したくないな。

I don’t want to break anything anymore.

Už nechci nic zlomit.

 

03.10.2020

瓶に詰めて、ずっととっておきたくなるような空気の流れる夜だった。

It was a night when I wanted to bottle that air and keep it forever.

Byla to noc, kdy jsem chtěl tento vzduch lahvovat a udržet ho navždy.

 

02.10.2020

毎年この時期に使うことにしている香水を、1年ぶりにつける。本物の金木犀と、ことし最初に出会えるのはいつになるかな。

I put on the perfume that I plan to use at this time every year for the first time in a year. When will I first meet the real fragrant olive this year?

Poprvé za rok jsem si každý rok oblékla parfém, který plánuji používat v této době. Kdy se letos poprvé setkám se skutečnou voňavou olivou?

 

01.10.2020

みずみずしくて痛々しい、青い春のかけらを拾って集めた。この時代を全力で過ごしきったから、わたしはもう、なににでも立ち向かえるのかもしれない。

I picked up and collected pieces of blue spring that were fresh and painful. I’ve spent all my energy in that era, so I may be able to stand up to anything.

Sebrala jsem a shromáždil kousky modrého jara, které byly čerstvé a bolestivé. V té době jsem strávila veškerou svou energii, takže se dokážu postavit všemu.

 

30.09.2020

つい大きな塊に惑わされてしまう。その影にわたしの知らない小さなことがらたちが数えきれないほど隠れていることを、忘れたくない。

I’m confused by a big chunk. I don’t want to forget that there are countless small things that I don’t know about in the shadows.

Jsem zmatená velkým kusem. Nechci zapomenout, že ve stínech je nespočet drobností, o kterých nevím.

 

29.09.2020

あらゆるものを許したい。

I want to forgive everything.

Chci všechno odpustit.

 

28.09.2020

仮にも産まれて育った場所、に対する違和感が拭えずにいた頃のことを思い出す。その違和感も含めて、ここは昔と何も変わらない。単なる事実だけが、毎日すこしずつ、あらゆる形で積もっていくだけだ。その単調さが厭になる日も、その単調さに救われる日もある。それでいい。わたしにとってのふるさとは、そういうもの。

I remember the time when I couldn’t wipe out the sense of incongruity to the place where I was born and raised. Including the sense of incongruity, nothing has changed here. Only facts accumulate in every form, little by little every day. There are days when the monotony becomes disgusting, and there are days when the monotony saves me. But that’s fine. Because that’s what my hometown is for me.

Vzpomínám si na dobu, kdy jsem nemohla vymazat pocit nesouladu s místem, kde jsem se narodila a vyrostla. Včetně pocitu nesouladu se zde nic nezměnilo. Pouze fakta se hromadí v každé formě, kousek po kousku každý den. Jsou dny, kdy se monotónnost stává nechutnou, a jsou dny, kdy mě monotónnost zachrání. Ale to je tak fajn. Protože pro mě je to moje rodné město.

 

27.09.2020

衝動的に髪を切る。わたしから切り離されて水盤に散らばる髪の毛を見つめて、最適解はいまだに見つからないな、と思った。

I cut my hair impulsively. I looked at the hair that was separated from me and scattered on the sink, then I thought that I couldn’t find the optimal solution yet.

Impulzivně jsem si stříhala vlasy. Podívala jsem se na vlasy, které byly od sebe odděleny a rozptýleny na umyvadle, pak jsem si myslela, že zatím nemohu najít optimální řešení.

 

26.09.2020

一日の終わりに外へ出たら、花火がつぎつぎに空へ上がっていた。あまりにも突然の出来事と、人為が織り成す計算されたうつくしさに、「嘘」とか「幻」という単語たちが、光とともに頭上へ浮かんでは消えていく。祈りに似た気持ちを抱えて、わたしはそれらを見上げることしかできなかった。ほんとうに、きれいだった。

When I went outside at the end of the day, fireworks were rising one after another into the sky. The words “lie” and “phantom” float overhead with the light and disappear in the sudden events and the calculated beauty that human beings weave. With feelings similar to prayer, I could only look up at them. It was really beautiful.

Když jsem na konci dne vyšla ven, jeden po druhém stoupal k obloze ohňostroj. Slova lež a přízrak se vznášejí nad světlem a mizí v náhlých událostech a vypočítané kráse, kterou lidé tkají. S pocity podobnými modlitbě jsem na ně mohla jen vzhlížet. Bylo to opravdu krásné.

 

25.09.2020

何かをあきらめて、何かに挫折して。大きく何かを失ったように見えて、実際には確実に大きな何かを得て進んでいくひとたちの本質を静かに見守るまなざしを、持ち続けていたいな。

To give up something, To be defeated by something. They are seem to have lost something big, but in reality they are sure to get something big and move on. I want to keep a look that quietly watches over their essence.

Vzdát se něčeho, být něčím poražen. Zdá se, že ztratili něco velkého, ale ve skutečnosti si určitě něco velkého vezmou a jdou dál. Chci si ponechat pohled, který tiše dohlíží na jejich podstatu.

 

24.09.2020

わたしは、わたしが選んだものでできている。

I am made of what I choose.

Jsem postaven z toho, co si vyberu.

 

23.09.2020

星屑を集めてきて、さらに粉々になるまで砕いたようなきらきらの塵を、足の爪とまぶたの上に乗せる。これで、夜が来てもこわくない。

I collected the stardust and put the glittering dust that looked like it was crushed to pieces on my toenails and eyelids. Now I’m not afraid of the night coming.

Sbírala jsem hvězdný prach a dala jsem si třpytivý prach, který vypadal, jako by byl rozdrcen na kousky, na své nehty a víčka. Teď se nebojím, že přijde noc.

 

22.09.2020

蜘蛛が蝶を食べるのを眺めた。蝶を食べた蜘蛛を食べたら、どんな味がするのだろう。

I watched the spider eat butterflies. What does it taste like to eat a spider that eats butterflies?

Sledovala jsem, jak pavouk jí motýly. Jak chutná jíst pavouka, který jí motýly?

 

21.09.2020

無限にあるように見える可能性と選択肢は、実際ほとんどが虚構に過ぎないのだと思う。いつでも、自分に必要なほうを選びとらなければならない。

The possibilities and options seem endless, but I think most of them are actually just fiction. I always have to choose the one I need.

Potenciály a možnosti se zdají nekonečné, ale myslím, že většina z nich je vlastně jen fikce. Vždycky si musím vybrat ten, který potřebuji.

 

20.09.2020

居なかったはずの場所、過ごさなかったはずの時間、出会わなかったはずの人々、送らなかったはずの人生。ここではないどこか。

The place where I am not, the time I don’t spend, the people I don’t meet, the life I don’t live. About somewhere where not here.

Místo, kde nejsem. Čas, který netrávím. Lidé, které nepotkávám. Život, který nežiji. O někde, kde ne tady.

 

19.09.2020

海へ行き、砂浜で白いすべすべの貝殻をひとつ拾って、夏を埋葬する。久しぶりに酩酊するほどお酒を飲んで、たのしかった。

I went to the sea and picked up a white smooth shell on the beach. Then I buried the summer. It was fun to drink so much that I was drunk after a long time.

Šla jsem k moři a vzala si na pláži bílou hladkou skořápku. Pak jsem zahrabala léto. Bylo zábavné pít tolik, že jsem byla po dlouhé době opilá.

 

18.09.2020

雨と風が、記憶の中に生きる人たちの面影を運んできた。九月だ。

Rain and wind have brought to me the vestiges of those living in my memory. It’s September.

Déšť a vítr mi přinesly pozůstatky těch, kteří žijou v mé paměti. Je září.

 

17.09.2020

充電が切れた日。

The day when the battery has run out.

Den, kdy se vybila baterie.

 

16.09.2020

見たくないと思うものから目を逸らし、聞きたくないと思うものには耳をふさいで生きている。その弱さによって保たれた笑顔を見て、きっとみんな、わたしのことを強いひとだと勘違いするのだと思う。

I look away from what I don’t want to see and cover my ears to what I don’t want to hear. So when people seeing my smile kept by that weakness, I’m sure everyone will mistake me for being a strong person.

Odvrátím pohled od toho, co nechci vidět, a zakrývám si uši před tím, co nechci slyšet. Teda když lidé vidí můj úsměv udržovaný touto slabostí, jsem si jistá, že si mě každý pomýlí s tím, že jsem silná člověk.

 

15.09.2020

「どこかで、赤ちゃんの泣き声が聞こえた。子どもではなくて、赤ちゃんの泣き声だった。」

“Somewhere I heard a baby crying. It was a baby’s cry, not a child.”

“Někde jsem slyšela pláč miminka. Byl to pláč miminka, ne dítěte.”

 

14.09.2020

わたしが知りたいと思うことなど何もかも、すでにほかの誰かが知っている。なにかを知れば知るほど、すべては繋がっていて、垣根なんかないのだということを、また知る。そうしてわたしは怖気づく。これならいっそ、何も知らないほうが幸せだったと途方に暮れる。辞め方を教えてくれる誰かが現れるまできっと、毎日が、その繰り返し。

Someone else already knows everything I want to know. The more I know something, the more I know that they are all connected and there are no barriers to them. Then I get scared. I really don’t know what to do. If I didn’t know anything, I would have been happy. But I’m sure I’ll repeat it every day until someone tells me how to quit.

Někdo jiný už ví všechno, co chci vědět. Čím víc něco vím, tím víc vím, že jsou všichni propojeni a neexistují pro ně žádné překážky. Pak se bojím. Opravdu nevím, co mám dělat. Jestli nic jsem nevěděla, byla jsem šťastná. Ale jsem si jistá, že to budu opakovat každý den, dokud mi někdo neřekne, jak přestat.

 

13.09.2020

掌に収まる大きさの、満月を模した手鏡を買った。この中に落ちてしまわないよう気をつけないと。

I bought a hand mirror that fits in my palm and imitates the full moon. I have to be careful not to fall into this.

Koupila jsem si zrcadlo, které se mi vejde do dlaně a napodobuje úplněk. Musím dávat pozor, abych do toho nespadla.

 

12.09.2020

記憶にあるかぎり、生まれて初めて無花果をたべる。花を噛み砕くことの楽しさを知ってしまった。

As far as I can remember, I ate figs for the first time in my life. I have learned the pleasure of chewing flowers.

Pokud si dobře pamatuji, jedla jsem fíky poprvé v životě. Naučila jsem se potěšení žvýkat květiny.

 

11.09.2020

眠る前に泣いて、自分の涙で溺れてしまいそうになる。

I cried before I fell asleep, and I almost drowned in my tears.

Než jsem usnula, rozplakala jsem se a téměř jsem se utopila v slzách.

 

10.09.2020

樹齢千二百年になるという、大木を見上げる。複雑に絡み合い天へと伸びる枝を目で追って、この木のみぞ知るこれまでとこれからの月日にぼんやりと思いを馳せた。

I looked up at a 1,200-year-old tree. Then, I followed with ones eyes the branches that were intricately intertwined and extended to the sky, and vaguely thought about the past and future days that only this tree knows.

Vzhlédla jsem k 1200 let starému stromu. Potom jsem svýma očima sledovala větve, které byly složitě propletené a rozšířené k obloze, a neurčitě jsem myslela na minulé a budoucí dny, které zná jen tento strom.

 

09.09.2020

風邪をひいたときに見る夢、を、そのまま文章にして繋げていったら、やがてこうなるだろうという本を読んだ。まるで夢の持つ支離滅裂さに対する許しそのもののようで、とてもよかった。

I read a book that says that if I connect the dreams I have when I catch a cold as they are, it will be like this. It was like a forgiveness for the incoherence of a dream, and it was very good.

Přečetla jsem si knihu, která říká, že když spojím sny, které mám, když jsem nachlazen tak, jak jsou, bude to takhle. Bylo to jako odpuštění za nesoudržnost snu a bylo to velmi dobré.

 

08.09.2020

生前どんなに悪人であったとしても、人は没後、不在であるというそれだけで、遺された人びとから多かれ少なかれ愛されなければならない、という暗黙の了解を、すこしつまらなく思う。もしわたしが死んだあとに、わたしのことをひどく憎む誰かが大きな熱量でもってこき下ろしてくれたら、わたしは向こう側からそれを見て、たのしくて、きっと声をあげて笑ってしまうだろうな。

A person after death must be somewhat loved by the rest, no matter how wicked it was in its life, simply because it is no longer here. I feel that such tacit understanding is a little boring. If, after I died, someone who hated me so much blamed me with great enthusiasm, I would see it from the other side. Then I would be pleasant it, and surely laugh.

Člověk po smrti musí být zbytkem do jisté míry milován, bez ohledu na to, jak špatné bylo ve svém životě, jednoduše proto, že už tu není. Mám pocit, že takové tiché porozumění je trochu nudné. Jestli by mě po smrti někdo, kdo mě tolik nenávidělo, obviňovalo s velkým nadšením, viděla bych to z druhé strany. Pak budu si užít tom a možná se zasmám.

 

07.09.2020

機械は、使わないでいると傷んでしまうと聞いたことがある。家も同じように、人が住んでいるほうが長持ちするらしい。きっと、人間もおなじだと思う。必要なのは、新しい空気を通しつづけること。深く長く息を吸って、それよりも深く長く吐いて。頭の奥が甘く痺れて、身体の輪郭がぼやけて、世界に溶け出して境界を失ってゆくまで。

I have heard that machines can be damaged if they are not used. Similarly, a house seems to last longer if people continue to live. I guess humans are the same too. In all, what is needed is to keep fresh air flowing. So I inhale deeply and long, and exhale deeper and longer. The inner part of my head is sweetly numb, the outline of my body is blurred, and until it melts into the world and loses its boundaries.

Slyšela jsem, že stroje se mohou poškodit, pokud se nepoužívají. Podobně se zdá, že dům vydrží déle, pokud lidé budou dál žít. Myslím, že i lidé jsou to stejní. Celkově je třeba udržovat proud čerstvého vzduchu. Proto vdechuji hluboce a dlouho, pak vydechuji hlouběji a déle. Vnitřní část mé hlavy je sladce otupělá, obrysy mého těla jsou rozmazané a dokud se nerozplyne do světa a neztratí své hranice.

 

06.09.2020

大人たちが喧嘩しているのを見ると、かなしくて泣いてしまう。わたしは自分がまだ子供だということを知っていて、それをときどきすこし嫌だなと思ったりもするけれど、あんなふうに素直でいられなくなるなら、大人にはならなくていいや。

When I see adults fighting, I cry because I’m sad. I know I’m still a child, and sometimes I find it a little disgusting. But if I’m as stubborn as they are, I don’t want to be an adult.

Když vidím bojovat dospělé, já plakám protože jsem smutná. Vím, že jsem ještě dítě, a někdy mi to připadá trochu nechutné. Ale jestli budu být nepoddajná jako oni, nechci být dospělá.

 

05.09.2020

鏡を纏って生きることが上手くなった。ここのところのわたしは、つるつるとした壁に守られている。

I’ve become better at living in the mirror. These days I’m protected by a slippery wall.

Život v zrcadle se mi zlepšil. V poslední době jsem chráněn kluzkou zdí.

 

04.09.2020

答えの見つからないような問題しか、もうそもそも解く気にならないのかもしれない。

Maybe I already only want to solve those problems that I can’t find the answer to.

Možná už bych chtěla vyřešit pouze ty problémy, na které nemohu najít odpověď.

 

03.09.2020

誰かの記憶に甘く漂う、残り香のようなひとになりたいな。

I wanna be a person who feels like a lingering scent that drifts sweetly in someone’s memory.

Chci být člověkem, která se cítí jako přetrvávající vůně, která sladce unáší v něčí paměti.

 

02.09.2020

「取扱説明書を読むのがきらいなひと」のことを、たぶんわたしはこの先もずっと好きなのだと思う。

Maybe I like “person who don’t like to read instruction manual” for the rest of my life.

Možná se mi po zbytek života líbí člověk, který nerad(a) čte návod k použití.

 

01.09.2020

月の横でひときわ眩しく光る星が金星だということを、わたしはいつも人から言われて思い出す。

I always remind of that when someone it told me, the star that shines brightly next to the moon is Venus.

Vždy si připomínám, že když mi to někdo řekl, hvězda, která jasně září vedle měsíce, je Venuše.

 

31.08.2020

夏の終わりの知らせにほかならない、土砂降りの雨の音で目が覚めた。カーテンの隙間から見える窓の向こうは灰色で、きょうもわたしはひとりだ、と思った。

I woke up with the sound of heavy rain. It must be the notice of the end of summer. The window behind the curtain was gray, and I thought: “I am alone” also today.

Probudila jsem se se zvukem silného deště. Musí to být oznámení na konec léta. Okno za oponou bylo šedé a myslela jsem si: „Jsem sama“ dneska taky.

 

30.08.2020

夜、海岸沿いに車を走らせた。窓を開けていたら、右から磯、左から藪の香りが湿った夜風に乗って流れてきては、容赦なく後れ毛を乱す。対向車はおろか前後を走る車もおらず、闇を切り裂いて進んでいるみたいだった。宙を舞ったまま行き場を失った言葉たちを身体の奥深くで反芻させていたら、涙になって現れて、頰を伝って流れたそれをまた、自分で飲み込んだ。やっぱりちょっとしょっぱくて、でも海水のほうが塩分濃度は高いだろうな、と考えた。

At night, I drove along the coast. When I opened the window, the scent of the rocks from the right and the scent of the bushes from the left flowed in the moist night wind, ruining my hair mercilessly. There was no oncoming car or a car running back and forth, it was as if I was cutting through the darkness. The words that lost their way while flying in the air, rumored deep inside my body. Then the words appeared in tears and flowed down my cheek. I swallowed it again myself. After all, it was a little salty. But rather than that, I thought seawater would have a higher salinity.

V noci jsem jela podél pobřeží. Když jsem otevřela okno, vůně kamenů zprava a vůně keřů zleva tekla ve vlhkém nočním větru a nemilosrdně mi zničila vlasy. Nebylo tam žádné protijedoucí auto nebo auto běžící tam a zpět, bylo to, jako bych prořezávat temnotu. Slova, která při letu ve vzduchu ztratila směr, se říkala hluboko v mém těle. Pak se ta slova objevila v slzách a stékala po mém tvář. Sama jsem to znovu spolkla. Koneckonců, to bylo trochu slané. Ale jsem si myslela, že mořská voda je více slanější než slzách.

 

29.08.2020

瞑想中、隣の家から聞こえてくるピアノの音を、空気と一緒に身体の中へ通す。同じところで何度もつまづいて繰り返す音を聞きながら、不完全なことは美しいな、と思った。

During meditation, I let the sound of the piano coming from the house next door pass through the body with the fresh air. While listening to the sound of making many mistakes in the same part, I thought that imperfections were beautiful.

Během meditace jsem nechala zvuk klavíru vycházející z vedlejšího domu projít tělem čerstvým vzduchem. Při poslechu zvuku mnoha chyb ve stejné části jsem si myslela, že nedokonalosti jsou krásné.

 

28.08.2020

すくなくともこの国では、人が人を裁くことができるのは、司法の場においてのみである。ということを、わたしも含めてみんな、すぐに忘れてしまう。国民の数だけ思いがあることはわかっているけれど、わたしは最後まで彼のことを、嫌いになれなかったな。

At least in my country, people can judge people only in the judicial setting. Everyone, including myself, forgets about it immediately. I know I have as many opinions as there are people, but I couldn’t hate him until the end.

Alespoň v mé zemi mohou lidé soudit lidi pouze v soudním prostředí. Ale všichni, včetně mě, na to brzo zapomínají. Vím, že mám tolik názorů, kolik je lidí, ale nemohla jsem ho nenávidět až do konce.

 

27.08.2020

部屋の床を水拭きすること。野菜を細かく刻むこと。肩まで湯船に浸かること。寝る前に、明日食べるものや飲むものを準備しておくこと。そういうひとつひとつのことに、驚くほど救われて生きている。

To wipe the floor of the room with water. To chop vegetables finely. To take a bath. Before going to bed, to prepare to eat and drink tomorrow. Every one of those things helps me a lot and I am alive.

Utřít podlahu místnosti vodou. Jemně nakrájet zeleninu. Vykoupat se. Před spát se připravit na jídlo a pití zítra. Každá z těchto věcí mi hodně pomáhá a jsem naživu.

 

26.08.2020

自分を構成する数字を挙げていく。体温36度。身長168センチメートル、体重55キログラム、体脂肪率20パーセント。1時間かけて4キロメートルの山道を歩き、240キロカロリー消費した。それから、1130円使った。自分が単なるたんぱく質の塊であることを思い出させてくれるから、わたしは数列の持つ温度の低さが好きだ。

I list up the numbers that make up myself. My body temperature is 36 degrees. I am 168 cm tall, weigh 55 kg, and I have a body fat percentage of 20%. Today I spent an hour walking 4 kilometers on a mountain path, consuming 240 calories. Then I spent 1130 yen. I like the low temperature of sequences because I can remember that I am just a protein mass.

Uvádím čísla, která tvoří sama. Moje tělesná teplota je 36 stupňů. Jsem 168 cm vysoká, váží 55 kg a mám procento tělesného tuku 20%. Dneska jsem strávila hodinu chůzí 4 kilometry po horské stezce a spotřebovala 240 kalorií. Pak jsem používala 1130 jenů. Mám ráda nízkou teplotu sekvencí, protože můžu si vzpomenout, že jsem jen proteinová hmota.

 

25.08.2020

「あまり調子に乗るなよ」と、神様から平手打ちされたみたいな日。勉強中に教科書を見たら、「あなたはもっと学ばないといけません。」という例文が書いてあり、ため息が出た。

A day like when God slapped me and said, “Don’t get cocky.” When I was studying, the textbook said, “You have to learn more.” I read it and sighed.

Den, jako když mě Bůh plácl a řekl: “Nenech se unést.” Když jsem studovala, učebnice řekla: „Musíte se naučit více.“ Přečetla jsem si to a povzdechla jsem si.

 

24.08.2020

ひさしぶりに悲しいことがあって、すこし泣いた。去年の今日も同じようなことが原因で泣いていたはずなのに、今日のわたしは去年の自分よりも弱い気がして、ますます悲しくなった。前は、毎日がこういうことの繰り返しだった。すっかり忘れていた感覚が蘇って、そして、わたしにはこういう種類の痛みがつねに必要なのだ、とも思った。

I felt sad for the first time in a while, and I cried a little. I should have been crying for the same reason last year, but today I felt weaker than myself last year and became more and more sad. Before, every day was a repetition of like this. I also felt that the feeling I had forgotten was revived and I always need this kind of pain.

Cítila jsem se smutně a trochu jsem plakala. Měla jsem plakat ze stejného důvodu minulý rok, ale dnes jsem se v loňském roce cítila slabší než já a stala jsem se víc a víc smutným. Dříve byla každý den opakování takového. Také jsem cítila, že pocit, na který jsem zapomněla, byl oživen a vždycky potřebuji tento druh bolesti.

 

23.08.2020

主人公が悪いことに次々と手を染めていくドラマを観ながら、その様子が可笑しくて、つい笑ってしまう。そして、「やりたいこと」はあっても、「やるべきこと」も「やってはいけないこと」も、本当はきっと、ひとつもないのだろうと思う。

While watching the drama that the main character gets involved in crime, it is so funny and makes me laugh. And, even if there is “thing what want to do”, I think there is really nothing that “thing what must to do” or “thing what must not to do”.

Při sledování dramatu, že se hlavní postava zapojuje do zločinu, je to tak zábavné a nutí mě se smát. A i když existuje „věc, která chce dělat“, myslím, že ve skutečnosti nic neexistuje „věc, co musí dělat“ nebo „věc, co se nesmí dělat“.

 

22.08.2020

夜、コーヒーをたくさん飲んでも、すぐに寝てしまう。

Even if I drink a lot of coffee at night, I immediately fall asleep.

I když v noci piju hodně kávy, brzy spím usnu.

 

21.08.2020

きちんと世話していたつもりだったのに、部屋で育てていた小さな植物を、いくつか枯らしてしまって、かなしい。至らない母親でごめんね、と呟きながら、緑の亡骸を埋葬した。

I thought I was taking care of it properly, but I killed some of the small plants I had grown in my room, so I was sad. I muttered, “I am an incompetent mother, sorry,” and buried the green corpse.

Myslela jsem, že se o to řádně starám, ale zabila jsem některé malé rostliny, které jsem vypěstovala ve svém pokoji, proto jsem byla smutná. Zamumlala jsem: „Jsem nekompetentní matka, promiň,“ a pohřbila jsem zelenou mrtvolu.

 

20.08.2020

理不尽な幽霊が突然目の前に現れていたずらされそうになり、未だにこういうことが起こるのか、と辟易する。そして過去、こういう類のよくないものに、今よりたくさん攻撃されていたことを思い出す。自分のことを守りきれていなかったわたしを見て、友人が「あなたが嫌だと思ったら、それは嫌なんだよ」と言ってくれたことを、こういうときにいつも思い出す。そして、その言葉の持つしなやかさがわたしを救ってくれることを、これからもずっと強みにして生きていく。

An unreasonable ghost suddenly appeared in front of me and he pranked me, and I was sick and tired of it. And in the past, I remember being attacked more by bad things like this. I always remember when my friend saw me who couldn’t protect myself and said, “If you feel bad, it means it’s bad for you.” And the suppleness of the words will save me, and I will continue to live by making it my strength.

Přede mnou se najednou objevil nepřiměřený duch a on mě praštil, a byla jsem z toho nemocná a unavená. A v minulosti si pamatuji, že jsem byla více napaden špatnými věcmi, jako je tento. Vždycky si pamatuji, když mě můj kamarádka viděla, kdo se nedokázala chránit a řekla: “Pokud se cítíš špatně, to znamená, že to je pro tebe špatné.” A pružnost ten slov mě zachrání a já budu i nadále žít tím s těm silem.

 

19.08.2020

夕方、外へ出たら空が良い時間だったから、車を川べりまで走らせた。釣りをしている人がいて、何が釣れるのだろう、と考える。紺に飲み込まれて境界を失ってゆく橙を眺めながら堤防の淵を触ると、コンクリートが孕む温度が、今日の昼間がどれほど暑かったかを物語っていた。

In the evening, when I went outside, the sky was good, so I drove to the riverside. There was a man, I was looking at him and wondering what kind of fish can be fishing here. As I touched the edge of the embankment, watching the orange as it was swallowed by the dark blue and losing its boundaries, the concrete contained warmth, telling how hot it was during the daytime today.

Večer, když jsem šla ven, bylo dobré nebe, tak jsem jela na břeh řeky. Byl tam muž, dívala jsem se na něj a přemýšlela jsem, jaké ryby zde může chytat. Když jsem se dotkla okraje nábřeží, sledovala oranžovou, jak ji pohltila tmavě modrá a ztrácí své hranice, beton obsahoval teplo a to říkal, jak je dnes během dne horko.

 

18.08.2020

陽が落ちる頃に海へ行き、波打ち際を歩いた。日没の名残りの中で、光の種類を数える。街灯、水平線に浮かぶ漁船、工場群、家々の窓、煙草の火種。背後でひゅう、と音がして、驚いて振り向くと、若い男の子たちが花火を打ち上げていた。どんなに暗い闇の中にいるようでも、日常は光で溢れている、と思い、また歩き出す。足が浸かった海の水も、肌に当たる風もぬるくて、夏がもう終わりかけているのを感じた。

When the sun set, I went to the sea and walked along the beach. I counted the types of light in the remnants of sunset. Streetlights, fishing boats floating on the horizon, factories, windows of houses, and cigarettes. There was a humming noise behind me, and when I was surprised and turned around, the young boys were shooting fireworks. No matter how dark I may be, I think that everyday is full of light, and I started walking again. The water in the sea where my feet were soaked, and the wind that hit my skin were warm, and I felt that summer was almost over.

Když slunce zapadalo, šla jsem k moři a šla po pláži. Počítala jsem druhy světla ve zbytcích západu slunce. Pouliční osvětlení, rybářské lodě plovoucí na obzoru, továrny, okna domů, a cigarety. Za mnou zazněl hučivý zvuk a když jsem byla překvapená otočen, mladí chlapci stříleli ohňostrojem. Bez ohledu na to, jak tmavý jsem, myslím, že každý den je plný světla, a začala jsem znovu chodit. Voda v moři, kde byly moje nohy promočený, a vítr, který mi zasáhl kůži, byla teplá a já jsem cítila, že léto bylo téměř u konce.

 

17.08.2020

好きな人の夢を見て、目が覚めた。全身でそのひとに触れていたせいで、まだ指先に温度が残っている気がする。本人に伝えようか迷った挙句、その指先で「昨日、あなたの夢をみたの」とメッセージを打って送ったら、彼は何も言わなくて、だからわたしはこの人を愛しているのだ、と思った。

I could see the person I love in my dream. I feel that the temperature still remains at my fingertips because I touched him with my whole body. After wondering if I should tell him, at my fingertips, I sent a message saying, “I had your dream yesterday.” and he said nothing, so I love him. I thought.

Viděla jsem ve svém snu osobu, kterou miluji. Cítím, že teplota mi stále zůstává na dosah ruky, protože jsem se ho dotkla celým tělem. Poté, co jsem přemýšlela, jestli mu mám říct, jsem na dosah ruky poslala zprávu, „Měla jsem tvůj sen včera.“ a neřekl nic, proto ho miluji. Myslela jsem.

 

16.08.2020

きっとそう遠くないであろう、彼女の不在を思う。心の準備なんて、どれだけしてもし足りない。わたしにできることは、それがどうか明日でありませんようにと、寝る前に祈るだけ。彼女と過ごす時間が、1秒でも延びますように。

Probably not too far away, I think of her absence. I can’t do enough to prepare my heart. All I can do is pray before going to bed, so that it may not be tomorrow. I wanna be with her any longer, even if it is just a moment.

Pravděpodobně ne příliš daleko, myslím na její nepřítomnost. Nemohu udělat dost pro to, abych si připravila své srdce. Jediné, co mohu udělat, je modlit se, než půjdu spát, aby to nebýt zítra. Už s ní chci být, i když je to jen okamžik.

 

15.08.2020

何かを知るということは、それを知る以前の世界には、二度と戻れなくなるということ。

To know something means to never return to the world before it was known.

Vědět něco znamená, že se nikdy nevrátím na svět dříve, než to jsem nevěděla.

 

14.08.2020

朝。親戚の訃報を聞いても、コーヒーを入れる手を止めなかった。人は、人の死に慣れるのだと思った。

In the morning. When I heard the news about my relatives, I didn’t stop making coffee. I thought that humans would get used to the death of others.

Ráno. Když jsem uslyšela zprávy o svých příbuzných, nepřestala jsem udělat kávu. Myslela jsem, že si člověk zvyknou na smrt druhých.

 

13.08.2020

むかし好きだった女の子の夢を見た。自分に似合う洋服と髪型をよく分かっていて、つよく握ったら折れてしまいそうなほど華奢な女の子。異様な偏食で、夏にはラムレーズンのアイスクリームしか食べないようなひとだった。私は彼女とホテルに居た。他意はなく、お酒に酔って泣く彼女を、私はただお風呂に入れていた。何度スイッチを押しても部屋の電気が点かないから、携帯で浴室を淡く照らして、彼女がわたしに裸を見られたら恥ずかしいかもしれないと思って、湯船にありったけの入浴剤を入れて、彼女を泡で隠した。汗を拭いながらわたしは、彼女の細い肩を抱いて、泣き止むのを待った。

I had a dream of a girl I liked in the past. She knew the clothes and hairstyles herself looked good with. Then she was so delicate that I could break if I grabbed her. She had an odd diet and only ate rum raisin ice cream during summer. I was at the hotel with her. I had no intention. She terribly got drunk and wept and I put her in the bath. No matter how many times I press the switch, the lights in the room don’t turn on, so I dimly lit the bathroom with the light from my cell phone. I thought it would be embarrassing for her to see me naked, so I put a lot of bath salt in the bath and hid her in a foam. I wiped my sweat, hugged her thin shoulders, and waited for her to stop crying.

Měla jsem sen o dívce, která se mi v minulosti líbila. Dobře věděla, s jakým oblečením a účesy vypadala dobře. Pak byla tak choulostivá, že bych se mohl zlomit, kdybych ji chytil. Měla zvláštní stravu a během léta jedla jenom zmrzlinu s rumovým rozinkami. Byla jsem s ní v hotelu. Neměla jsem v úmyslu. Strašně se opila a plakala a já ji dal do vany. Bez ohledu na to, kolikrát stisknu spínač, světla v místnosti se nerozsvítí, a tak jsem slabě osvětlila koupelnu světlem z mého mobilního telefonu. Myslela jsem, že by jí bylo trapné, kdyby mě viděla nahou, a tak jsem do koupele dala hodně koupelové soli a schovala ji do pěny. Otřela jsem si vlastní pot, objala její hubená ramena a čekala, až přestane plakat.

 

12.08.2020

ペディキュアを塗り直す。足の爪たちが、夜空の端を掬って乗せたみたいな色になって、気分が良い。

—-

I repainted the pedicure. The toenails have a color that looks like they scooped up the edge of the night sky and I feel good.

Malovala jsem pedikúru. Nehty mají barvu, která vypadá, jako by nabraly okraje noční oblohy a cítím se dobře.

 

11.08.2020

「君と何度寝ても、君の心は僕のものにならない」と言った彼は、元気にしているだろうか。

Someone said to me: “No matter how many times I sleep with you, your heart doesn’t belong to me”. I hope he is fine.

Někdo mi řekl: „Bez ohledu na to, kolikrát s tebou spím, tvé srdce ke mně nepatří“. Doufám, že on je fajn.

 

10.08.2020

夜、外で鳴いている生き物がなんなのか、いつもよくわからない。「夜」という名前の生き物なのかもしれない。

At night, I don’t always understand what kind of the creatures are singing outside. It may be a creature named “night”.

V noci vždycky já nechápu, že jaké tvory venku zpívají. Možná oni jsou tvory, které se jmenují “noc”.

 

09.08.2020

人間の細胞は、およそ三ヶ月でほとんど入れ替わるらしい。自分の日記を読み返すと、たしかに三ヶ月前のわたしはすでに別の誰かのようで、納得する。同時にわたしは、わたしという概念の上を歩いて生きているのだな、と思った。

It seems that human cells are almost replaced in about three months. I was reading back my diary, I thought that three months ago I already was like someone else. At the same time, I thought I live walking on the notion of “me”.

Zdá se, že lidské buňky jsou téměř vyměněny asi za tři měsíce. Četla jsem svůj deník, myslela jsem si, že před třemi měsíci jsem už byla jako někdo jiná. Zároveň jsem si myslela, že žiji v pojetí „já“.

 

08.08.2020

本を読んでいたら、読み終わるのが惜しくなり、おもわず途中でやめた。本から目を離すと、呼吸するのを忘れていたことに気づく。

I stopped reading because I didn’t want to finish reading the book. When I take my eyes off the book, I notice that I forgot to breathe.

Přestala jsem číst, protože jsem nechtěla dokončit čtení knihy. Když jsem sundala oči z knihy, všimla jsem si, že jsem zapomněla dýchat.

 

07.08.2020

もしもわたしが、誰かを救うことができるなら。わたしはその人のために、敵と戦ったりはしない。「ここから一緒に逃げようよ」と、相手をただ誘うだけ。

If I can save someone. I will not fight the enemy for that person. “Let’s run away from here together,” I would just invite the person.

Pokud někoho můžu zachránit. Nebudu za toho člověka bojovat. „Pojďme odtud společně utéct,“ jen bych pozvala osobu.

 

06.08.2020

ある時期に、紅茶の香りがする香水を探していたことを思い出す。「紅茶の香り」と銘打たれたものはどれもわたしが求めているものではなくて、最終的にこれが良いと思い買った瓶には、「忍冬」と仏語で書かれていた。

At some point I remember looking for a perfume with the scent of black tea. None of the things labeled “the scent of black tea” was what I was looking for. And the bottle that I finally thought was “this is good” wrote the word “honeysuckle” in French.

V určitém okamžiku si pamatuji, že jsem hledala parfém s vůní černého čaje. Žádná z věcí označených jako „vůně černého čaje“ nebyla to, co jsem hledala. A láhev, o které jsem si konečně myslela, že je „to je dobré“, napsala slovo „zimolez“ ve francouzštině.

 

05.08.2020

すべては、すべてを持つ者の驕りかもしれない。だとしたら。だとしても。

Maybe they are all, the arrogance of those who have it all. If so it is. Even if it is.

Možná jsou všechno, arogancí těch, která má všechno. Jestli to je ono. I když to je ono.

 

04.08.2020

むかし父親が、「きっと宇宙は水槽のようになっていて、地球のことも、ほかの星々のことも、もっと大きい誰かが、上や横から眺めているのだと思う」と言っていたことを思い出す。本当に、そうだったらいいな。もしそうだったら、わたしも自分だけの小さい宇宙を水槽につくって、部屋に置いて、自分の好きなように星を飼育したいな。

In the past, my dad said, “I think the universe is like an aquarium, and I think someone larger than the Earth is looking at the Earth and other stars.” I really wish it was true. If so, I wanna make my own small universe in an aquarium, put it in a room, and breed stars as I like.

V minulosti můj táta řekl: „Myslím, že vesmír je jako akvárium, a myslím, že někdo větší než země se dívá na zemi a jiné hvězdy.“ Opravdu si přeju, aby to byla pravda. Jestli to je pravda, já chci vlastnit malý vesmír v akváriu, dala jej do místnosti a chovala hvězdy, jak se mi líbí.

 

03.08.2020

鈍く濁った大きな月が空の低い位置に浮かんでいて、畏怖の念を抱く。昔から、満月が苦手だ。空に開いた穴のようで、眺めていると落ちてしまいそうになる。

A dull, cloudy big moon floats low in the sky, and I’m in awe of it. I have always been bad at full moons. It is like a hole in the sky, and when I look at it, I’m almost likely to fall into it.

Nízký, zakalený velký měsíc plave nízko na obloze a děsím to. Nelíbí se mi celý měsíc z dříve. Je to jako díra na obloze, a když se na to podívám, je téměř pravděpodobné, že do ní spadnu.

 

02.08.2020

お風呂に入って身体を洗い終え、顔を上げて鏡を見たら、中にいるわたしもわたしを見ていた。

I took a bath, washed my body, then looked up at the mirror. I, who was in the mirror, was looking at me too.

Koupala jsem se, umyla jsem si tělo a pak jsem se podívala na zrcadlo. Já, který jsem byla v zrcadle, jsem se na mě také dívala.

 

01.08.2020

梅雨が明けた。蝉が、地面に落ちたのだろうか、窓越しに不快な音を立てているのが聞こえて、夏が来た、と確信した。きっと瞬きする間に終わってしまう、儚い季節。

The rainy season is over. Perhaps the cicada had fallen to the ground, I heard annoying noise through the window, I was convinced that summer had come. It is an ephemeral season that will surely end in the blink of an eye.

Období dešťů skončilo. Možná, že cikáda padla na zem, uslyšela jsem oknem nepříjemný hluk, byla jsem přesvědčena, že přišlo léto. Je to pomíjivé období, které určitě skončí mrknutím oka.

2020 © Nao Umezawa